Migrace ptáků představuje fascinující přírodní jev, při kterém vybrané druhy ptáků každoročně překonávají tisíce kilometrů mezi hnízdišti a zimovišti. Tento seznam vám přiblíží konkrétní charakteristiky jednotlivých migrantů, jejich typické migrační trasy i významné poznatky získané díky dlouhodobému sledování a kroužkování ptáků.
To hlavní z článku
- Migrace stěhovavých ptáků zahrnuje různé řády, například Dravci, Pěvci a Brodiví.
- Typická migrační vzdálenost některých druhů přesahuje 1000 km.
- Délka těla stěhovavých ptáků se pohybuje od 15 do 80 cm podle druhu.
- Migrace probíhá zpravidla během jara a podzimu, kdy teploty klesají pod 10 °C.
- Moderní metody sledování migrace zahrnují kroužkování a satelitní telemetry.
Seznam hlavních druhů stěhovavých ptáků v ČR a Evropě
Stěhovaví ptáci jsou živočichové, kteří pravidelně opouštějí svá hnízdiště v České republice a Evropě, aby unikli nepříznivým zimním podmínkám a nedostatku potravy. Jejich migrace ptáků je komplexní proces řízený genetickými instinkty, který zahrnuje přesuny na velké vzdálenosti podél specifických migračních tras. Tato strategie přežití umožňuje druhům využívat sezónní zdroje potravy v různých zeměpisných šířkách.
Jaké druhy ptáků jsou stěhovavé?
Za stěhovavé ptáky považujeme ty druhy, které vykazují periodický přesun mezi oblastmi s dostatkem potravy a místy vhodnými pro reprodukci. Tito ptáci patří do mnoha různých řádů ptáků, přičemž každý řád obsahuje specifické druhy s unikátními adaptacemi pro dálkové lety. V našich zeměpisných šířkách sledujeme více než 30 klíčových druhů, které pravidelně migrují na zimoviště v Africe či jižní Evropě. Studium jejich pohybu umožňuje kroužkování ptáků, které poskytuje vědecká data o překonaných vzdálenostech i věrnosti k hnízdištím. Při pozorování v terénu vám pomůže nejen jejich hlasový projev, ale i fyzické parametry, jako je délka těla ptáků či rozpětí křídel, které určují efektivitu letu během dlouhých cest. Pokud vás zajímá vizuální identifikace, kvalitní fotografie ptáků jsou nezbytnou pomůckou pro určení konkrétního druhu v různých fázích jejich životního cyklu.
Seznam stěhovavých ptáků v ČR a Evropě
Systematika ptáků nám umožňuje přehledně třídit druhy stěhovavých ptáků do řádů, což usnadňuje jejich studium i terénní určení. Níže uvedená tabulka obsahuje reprezentativní výběr stěhovavých druhů s jejich českými a latinskými názvy.
| Řád ptáků | České jméno | Latinské jméno |
|---|---|---|
| Pěvci | Vlaštovka obecná | Hirundo rustica |
| Pěvci | Slavík obecný | Luscinia megarhynchos |
| Dravci | Moták lužní | Circus pygargus |
| Srostloprstí | Vlha pestrá | Merops apiaster |
| Bahňáci | Čejka chocholatá | Vanellus vanellus |
| Pěvci | Rorýs obecný | Apus apus |
| Brodiví | Čáp bílý | Ciconia ciconia |
| Vrubozobí | Čírka modrá | Spatula querquedula |
Odborná rada: Při pozorování migrujících ptáků si dejte pozor na záměnu s podobnými druhy, které v ČR pouze protahují. Častá chyba: začátečníci si pletou dravce na tahu s místními dravci, kteří zde setrvávají celoročně, jako je například káně lesní. Tento seznam stěhovavých ptáků se hodí pro ornitology amatéry a milovníky přírody, kteří chtějí pochopit dynamiku populací, zatímco pro čistě stacionární pozorování ptáků na krmítkách není tento přehled primárním vodítkem. Vždy doporučuji využít aktuální atlasy, které obsahují detailní popis stěhovavých ptáků včetně fotografií a zajímavostí o jejich chování. Ochrana ptáků během migrace vyžaduje zachování klidových zón na zastávkách, kde ptáci doplňují energetické zásoby pro další cestu.
Popis fyziologických vlastností stěhovavých ptáků
Fyzické vlastnosti, kterými disponují stěhovaví ptáci, přímo ovlivňují jejich schopnost překonávat tisíce kilometrů dlouhé migrační trasy. Detailní popis stěhovavých ptáků odhaluje fascinující evoluční adaptace, jako je aerodynamický tvar těla či specifické poměry plochy křídel k celkové hmotnosti. Jaké druhy ptáků jsou stěhovavé a jejich vlastnosti se výrazně liší podle čeledi, nicméně základní parametry jako délka těla, rozpětí křídel a hmotnost zůstávají klíčovými ukazateli pro ornitologický výzkum a kroužkování ptáků. Podle dat dostupných na portálu Wikipedia o stěhovavých ptácích platí, že efektivita letu závisí na poměru těchto fyzikálních veličin.
Stěhovaví ptáci vykazují značnou variabilitu ve svých tělesných parametrech. Zatímco drobní pěvci se pohybují na spodní hranici délky těla kolem 15 cm, větší dravci či vodní ptáci mohou dosahovat délky těla až 80 cm. Rozpětí křídel se u těchto druhů pohybuje v rozmezí 25 až 150 cm, což umožňuje optimální využití vzdušných proudů během migrace. Hmotnost jedinců kolísá od pouhých 20 gramů u malých druhů až po 1500 gramů u robustnějších zástupců. Při studiu a analýze, kde využíváte kvalitní fotografie ptáků, si můžete všimnout rozdílů v hustotě opeření a stavbě letek, které jsou pro dlouhé přelety zásadní.
Pro lepší přehled uvádíme srovnání fyzických parametrů u vybraných zástupců, kteří tvoří základní seznam stěhovavých ptáků s popisem a fotografiemi:
- Vlaštovka obecná (Hirundo rustica): Délka těla 17 – 19 cm, rozpětí křídel 32 – 35 cm, hmotnost 16 – 25 g.
- Čáp bílý (Ciconia ciconia): Délka těla 95 – 105 cm, rozpětí křídel 155 – 215 cm, hmotnost 2300 – 4400 g.
- Rorýs obecný (Apus apus): Délka těla 16 – 17 cm, rozpětí křídel 42 – 48 cm, hmotnost 35 – 50 g.
- Slavík obecný (Luscinia megarhynchos): Délka těla 15 – 17 cm, rozpětí křídel 23 – 26 cm, hmotnost 18 – 25 g.
Odborná rada: Při pozorování a určování druhů v terénu se nespoléhejte pouze na odhad velikosti, protože vizuální vjem často zkresluje vzdálenost a úhel pohledu. Využívejte spíše kombinaci poznávacích znaků, jako je tvar ocasu nebo specifický způsob letu.
Častá chyba: Začínající pozorovatelé často zaměňují mladé jedince za menší druhy, přičemž podceňují fakt, že v době migrace mohou mít ptáci vyšší hmotnost kvůli tukovým zásobám.
Tento přehled stěhovavých ptáků s informacemi o migraci a obrázky ukazuje, že fyziologická stavba je úzce spjata s životním stylem. Druhy ptáků s užšími a špičatějšími křídly jsou obvykle lépe vybaveny pro vytrvalostní lety na dlouhé vzdálenosti. Naopak, pro koho se tento způsob života hodí a pro koho ne, určuje především potravní specializace; hmyzožravé druhy jsou k migraci nuceny nedostatkem potravy v zimním období, zatímco všežravci či dravci s širší potravní základnou mohou za příznivých podmínek v mírném pásu přezimovat.
Více informací k tématu najdete v oficiálním zdroji: Wikipedie.
Migrační trasy, vzdálenosti a časové rozmezí migrace
Stěhovaví ptáci využívají pro své přežití vymezené migrační trasy, které jim umožňují překonávat obrovské vzdálenosti mezi hnízdišti a zimovišti. Tento přehled stěhovavých ptáků s informacemi o migraci vysvětluje základní mechanismy jejich pohybu v průběhu roku.
Hlavní migrační trasy v Evropě a ČR
Migrační trasy představují pro opeřence zavedené letové koridory, které se v Evropě koncentrují zejména podél velkých říčních toků, pohoří a mořských pobřeží. Ptáci hnízdící v České republice se nejčastěji vydávají směrem jihozápadním nebo jihovýchodním, aby se vyhnuli bariérám, jako jsou Alpy nebo Středozemní moře. Mnoho populací následně pokračuje přes Pyrenejský poloostrov nebo Apeninský poloostrov dále na jih do Afriky. Tyto cesty mohou být dlouhé i více než 3000 km, což vyžaduje vysokou energetickou náročnost a orientační schopnosti. Právě kroužkování ptáků poskytuje vědcům detailní data o tom, kudy konkrétní druhy ptáků táhnou a kde zastavují k doplnění zásob tuku. Kvalitní fotografie ptáků pořízené na migračních zastávkách pak pomáhají ornitologům identifikovat jednotlivé jedince a sledovat jejich zdravotní stav v průběhu náročného přesunu.
Migrační vzdálenosti a doby migrace
Migrační vzdálenosti se liší podle druhu, přičemž běžně se pohybují v rozmezí od 500 km až po extrémní trasy přesahující 3000 km u dálkových migrantů. Samotná migrace ptáků probíhá ve dvou hlavních vlnách, které jsou pevně vázány na roční období. Podzimní odlet z našich končin začíná obvykle v srpnu a vrcholí v říjnu či listopadu, kdy ptáci reagují na zkracující se délku dne. Jarní návrat, který je motivován snahou o obsazení nejlepších teritorií, se odehrává v období od března do května. Jaké ptáci odlétají na zimu z ČR zjistíte sledováním jejich chování na krmítkách, která v pozdním podzimu opouštějí jako první. Odborná rada: Při pozorování migrace vždy udržujte odstup, abyste ptáky, kteří mají omezené energetické rezervy, zbytečně neplašili a nevystavovali stresu.
Teplotní limity ovlivňující migraci
Migrace je úzce spjata s dostupností potravy, která je přímo závislá na okolní teplotě. Jakmile průměrné teploty klesnou pod hranici 10 °C, většina hmyzožravých druhů ztrácí zdroj obživy a zahajuje přesun do teplejších oblastí. Častá chyba: laici se domnívají, že ptáci odlétají primárně kvůli mrazu, ale skutečným spouštěčem je nedostatek potravy, nikoliv chlad samotný. Rozpětí křídel a celková délka těla ptáků hrají roli v efektivitě letu, ale i drobní pěvci dokáží při správné strategii překonat tisíce kilometrů. Tento mechanismus se hodí pro druhy závislé na sezonní potravě, zatímco pro druhy schopné konzumovat semena či plody (jako jsou sýkory nebo brhlíci) se migrace nevyplatí a v ČR zůstávají. Na co si dát pozor: při pozorování migrujících ptáků se nesnažte je uměle přikrmovat v nevhodnou dobu, pokud nejsou zranění, protože tím narušujete jejich přirozený instinkt k odletu.
Fotografie stěhovavých ptáků s popisy a identifikací
Správná identifikace ptáků v terénu vyžaduje pozornost k detailům, jako je délka těla ptáků, tvar křídel a specifické zbarvení opeření. Kvalitní fotografie ptáků slouží jako klíčový nástroj pro ornitology i amatérské pozorovatele, neboť umožňují zachytit morfologické znaky, které pouhým okem často přehlédnete. Níže naleznete přehled stěhovavých ptáků s informacemi o migraci a obrázky, které vám pomohou lépe pochopit jejich životní cyklus.
Významné druhy stěhovavých ptáků a jejich migrační trasy
Pro usnadnění poznávání v přírodě jsme pro vás připravili seznam stěhovavých ptáků s popisem a fotografiemi. Každý druh má své specifické migrační trasy, které vedou přes tisíce kilometrů.
| Druh ptáka | Délka těla | Rozpětí křídel | Hlavní migrační oblast |
|---|---|---|---|
| Čáp bílý | 100-115 cm | 155-215 cm | Subsaharská Afrika |
| Vlaštovka obecná | 17-19 cm | 32-35 cm | Jižní Afrika |
| Rorýs obecný | 16-17 cm | 42-48 cm | Střední a jižní Afrika |
| Slavík obecný | 15-17 cm | 23-26 cm | Východní Afrika |
| Kukačka obecná | 32-34 cm | 55-60 cm | Střední a jižní Afrika |
Odborná rada: Při pozorování se zaměřte na chování ptáků před odletem, kdy se druhy ptáků často shlukují do hejn, což je typický projev přípravy na dlouhou cestu.
Popis stěhovavých ptáků včetně fotografií a identifikace
Identifikace ptáků začíná u vnímání celkové siluety. Například rorýs obecný má srpovitá křídla uzpůsobená pro neustálý let, zatímco vlaštovka obecná je snadno rozpoznatelná podle dlouhých vidlicovitých ocasních per. Migrace ptáků je fascinující proces, během kterého tito tvorové překonávají přírodní bariéry, jako jsou moře nebo pohoří. Data o jejich pohybu získávají vědci zejména díky projektu, kterým je kroužkování ptáků, umožňující sledovat konkrétní jedince na jejich cestách.
Častá chyba: Začínající pozorovatelé si často pletou rorýse obecného s vlaštovkou či jiřičkou. Pozor, rorýs má téměř černé zbarvení a nikdy nesedá na dráty, zatímco vlaštovky mají nápadnou červenou skvrnu na hrdle a bílé břicho.
Pro koho se pozorování hodí: Tento koníček je ideální pro milovníky přírody, kteří mají trpělivost pro dlouhé čekání v terénu a vlastní alespoň základní dalekohled. Naopak pro ty, kteří vyžadují rychlé výsledky bez přípravy, může být určování druhů v terénu frustrující, protože vyžaduje znalost konkrétních znaků.
Pokud chcete v identifikaci pokročit, doporučuji kombinovat vizuální studium literatury s reálným pozorováním v terénu. Vždy si ověřte, zda se daný druh v daném období na našem území skutečně vyskytuje. Sledování migrace ptáků je komplexní disciplína, která spojuje biologické znalosti s ochranou ptáků jako celku. Každá pořízená fotografie ptáků může přispět k lepšímu pochopení jejich rozšíření, pokud ji správně zařadíte do ornitologické databáze.
Metody sledování migrace stěhovavých ptáků
Moderní výzkum ptáků využívá pokročilé technologie, které nám umožňují detailně mapovat migrační trasy a pochopit mechanismy, jimiž se stěhovaví ptáci orientují na tisícikilometrových cestách. Metody sledování migrace ptáků prošly v posledních dekádách zásadním vývojem od pasivního pozorování až po precizní digitální monitoring v reálném čase.
Klasické a moderní techniky výzkumu
Kroužkování ptáků představuje základní kámen ornitologie, na kterém staví více než 1 000 aktivních projektů po celém světě. Tento proces zahrnuje označení jedince lehkým kovovým kroužkem s unikátním kódem. Při opětovném odchytu nebo nálezu uhynulého jedince získávají vědci klíčové údaje o věku, věrnosti hnízdišti a celkové délce života daného druhu. Přesnější dynamiku pohybu však dnes zajišťuje satelitní telemetry, která umožňuje sledování migrace ptáků s přesností na jednotky kilometrů v reálném čase. Miniaturní vysílačky připevněné na těle ptáka zasílají data o jeho poloze, nadmořské výšce i rychlosti letu.
Pro získání komplexních dat o životě opeřenců, které doplňují odborný popis stěhovavých ptáků včetně fotografií a zajímavostí, se v terénu postupuje následovně:
- Odchyt ptáků – provádí se pomocí jemných nárazových sítí v místech s vysokou koncentrací jedinců během tahu.
- Identifikace druhu – určuje se podle morfologických znaků, jako je délka těla ptáků, rozpětí křídel a zbarvení opeření.
- Aplikace sledovacího zařízení – instalace kroužku nebo GPS vysílačky, která nesmí přesáhnout 3 % tělesné hmotnosti ptáka.
- Záznam dat do databází – shromážděné informace se sdílejí v mezinárodních systémech, což umožňuje vizualizaci migračních tras.
Odborná rada: Při využívání telemetrie je nutné brát ohled na chování konkrétního jedince. Častá chyba spočívá v podcenění vlivu vysílačky na aerodynamiku ptáků menších druhů, což může zkreslit výsledky pozorování.
Tato kombinace metod je ideální pro vědecké pracovníky a ornitology, kteří potřebují přesná data o populaci. Pro běžné pozorovatele se tato úroveň techniky nehodí, neboť vyžaduje specializované vybavení a povolení k manipulaci s chráněnými živočichy. Pro zájemce o detailní poznání jsou však výsledky těchto výzkumů cenným zdrojem informací, který doplňuje vizuální seznam stěhovavých ptáků s popisem a fotografiemi o hlubší porozumění jejich životnímu cyklu. Správná ochrana ptáků je přímo závislá na těchto datech, neboť jen díky znalosti konkrétních zastávek na trase můžeme chránit klíčová území, která druhy ptáků při migraci nezbytně potřebují k přežití.
Významné lokality migrace a ochrana stěhovavých ptáků
Migrace ptáků představuje komplexní biologický proces, který vyžaduje zachování specifických zastávek pro odpočinek a doplnění energetických zásob. Efektivní ochrana ptáků v těchto oblastech přímo ovlivňuje přežití mnoha populací během jejich náročných cest napříč kontinenty.
Klíčové lokality migrace v ČR
Významné lokality slouží jako nezbytné tahové zastávky, kde stěhovaví ptáci doplňují energii po překonání stovek kilometrů. V České republice k těmto klíčovým místům patří zejména Pálava, která díky své poloze na jižní Moravě tvoří přirozený koridor pro mnohé druhy ptáků směřující do teplých krajin. Vodní plochy v této oblasti poskytují bezpečné zázemí pro vodní ptactvo, zatímco stepní biotopy využívají dravci. Další významnou oblastí je Horní Požár, kde se díky pestré mozaice lesních a lučních stanovišť koncentrují různé druhy během podzimního tahu. Sledování těchto lokalit, často doprovázené kroužkováním ptáků, umožňuje ornitologům lépe pochopit migrační trasy a přesné načasování přesunů. Častá chyba při pozorování v těchto lokalitách spočívá v přílišném přibližování ke hnízdištím či odpočívajícím hejnům, což ptáky zbytečně stresuje a vyčerpává před další cestou. Proto při pořizování fotografie ptáků vždy využívejte teleobjektivy a dodržujte dostatečnou vzdálenost, aby nebyl narušen přirozený klid migrujících jedinců.
Ochrana a legislativa
Ochrana ptáků je v rámci Evropy zastřešena přísnou legislativou, která zajišťuje zachování přírodních stanovišť klíčových pro přežití migrujících populací. Základním pilířem je soustava chráněných území Natura 2000, která zahrnuje ptačí oblasti vymezené podle směrnice o ptácích. Tato legislativa zavazuje členské státy EU k aktivnímu managementu krajiny, jenž zohledňuje potřeby jednotlivých druhů. Ochrana se vztahuje jak na vzácné druhy ptáků s malou populací, tak na běžné migranty, jejichž počty mohou vlivem úbytku mokřadů či intenzivního zemědělství rychle klesat. Tento systém se hodí zejména pro zajištění kontinuity migračních cest, zatímco pro individuální ochranu na zahradách je vhodnější instalace ptačích budek či krmítek. Opatření Natura 2000 se však nehodí pro rychlé řešení lokálních environmentálních konfliktů, kde je vyžadována spíše okamžitá domluva s vlastníky pozemků. Spolupráce státních orgánů s vědeckými institucemi zajišťuje, že veškerá opatření vycházejí z aktuálních dat o změnách v populacích a migraci.
Časté dotazy o stěhovavých ptácích
Otázka: Jaký ptáci jsou považováni za stěhovavé?
Stěhovaví ptáci jsou druhy, které pravidelně migrují na vzdálenosti přes 500 km za potravou a vhodným klimatem, například čáp bílý, rorýs obecný nebo včelojed lesní.
Otázka: Kdy obvykle stěhovaví ptáci odlétají z ČR?
Migrace probíhá většinou od srpna do listopadu, kdy klesající teploty pod 10 °C a úbytek hmyzu signalizují nutnost odletu do zimovišť.
Otázka: Jaké jsou typické délky těla stěhovavých ptáků?
Délka těla ptáků se výrazně liší, pohybuje se od 15 cm u drobnějších rorýsů až po 80 cm u čápa bílého, což ovlivňuje jejich letové schopnosti.
Otázka: Co je kroužkování ptáků a k čemu slouží?
Kroužkování ptáků je vědecká metoda sledování migrace, při níž se ptákům na končetinu připevní lehký kovový kroužek s unikátním kódem pro identifikaci jedince.
Otázka: Jaké jsou hlavní migrační trasy stěhovavých ptáků v Evropě?
Ptáci využívají zavedené migrační trasy z Evropy do Afriky, které často přesahují 3 000 km a vedou přes úzká hrdla jako jsou Gibraltar nebo Bospor.
Otázka: Které druhy ptáků přezimují v ČR?
V tuzemsku zůstávají druhy jako sýkora koňadra nebo strakapoud velký, které jsou adaptovány na vyhledávání potravy i při teplotách pod bodem mrazu.
Otázka: Jaké jsou rozpětí křídel u stěhovavých ptáků?
Rozpětí křídel je klíčovým parametrem pro efektivitu letu a pohybuje se od 25 cm u menších druhů až po 200 cm u velkých čápů bílých.
Otázka: Jaké technologie se používají k sledování migrace ptáků?
Kromě klasického kroužkování využívají ornitologové satelitní telemetrii a miniaturní GPS geolokátory, které umožňují přesné sledování trasy v reálném čase.
Otázka: Jak poznat stěhovavé ptáky v přírodě?
Identifikace stěhovavých druhů zahrnuje pozorování jejich sezónního výskytu, chování a specifického vzhledu, který často zachycují kvalitní fotografie ptáků v atlasech.
Otázka: Jaké jsou teplotní limity pro začátek migrace?
Většina druhů zahajuje přesun, jakmile průměrné denní teploty klesnou k 10 °C, což přímo ovlivňuje dostupnost jejich hlavní potravy.
Otázka: Které stěhovavé ptáky lze nejčastěji spatřit během jarní migrace v ČR?
Během jarního návratu od března do května dominují naší krajině čáp bílý, vlaštovka obecná či rorýs obecný, kteří se vracejí na svá hnízdiště.
Otázka: Jaká je průměrná vzdálenost, kterou urazí stěhovaví ptáci během migrace?
Průměrná migrační vzdálenost se pohybuje v rozmezí 1 000 až 10 000 km, přičemž nejdelší trasy urazí druhy migrující až do subsaharské Afriky.
Otázka: Jaké fyziologické změny probíhají u ptáků před migrací?
Před náročným letem ptáci zvyšují svou tělesnou hmotnost až o 50 % formou tukových zásob, které slouží jako klíčové palivo pro dlouhé přelety.
Otázka: Jaké jsou nejvýznamnější migrační koridory stěhovavých ptáků v Evropě?
Klíčové migrační koridory zahrnují Východoevropskou, Středozemní a Atlantskou cestu, které využívají různé druhy ptáků v závislosti na svém geografickém původu.
Otázka: Jakým způsobem ovlivňuje počasí migraci stěhovavých ptáků?
Silný protivítr nebo déšť dokážou migraci výrazně zbrzdit či úplně zastavit, zatímco příznivé proudění vzduchu umožňuje ptákům šetřit energii při plachtění.
Otázka: Jaké jsou rozdíly mezi dlouhými a krátkými migracemi u ptáků?
Dlouhé migrace překračují tisíce kilometrů směrem na jih, zatímco krátké migrace znamenají pouze přesun o několik set kilometrů do mírnějších poloh.
Otázka: Jaké metody ochrany jsou používány k podpoře stěhovavých ptáků během migrace?
Ochrana zahrnuje zachování mokřadů a tahových zastávek, instalaci bezpečných hnízdních prvků a regulaci světelného znečištění, které může ptáky během letu dezorientovat.
Otázka: Jaké jsou nejčastější hrozby pro stěhovavé ptáky během migrace?
Mezi hlavní rizika patří ztráta přirozených stanovišť, kolize s prosklenými budovami či elektrickým vedením a rychlé změny klimatu narušující načasování migrace.
Odborná rada: Při pozorování migrujících ptáků se vždy držte v uctivé vzdálenosti, abyste předešli jejich zbytečnému stresu. Častá chyba: přílišné přibližování k odpočívajícím hejnům může ptáky vyčerpat v době, kdy potřebují šetřit síly na další cestu.
Tip: Tento přehled stěhovavých ptáků s informacemi o migraci se hodí zejména pro milovníky ornitologie, zatímco pro běžné zahrádkáře je užitečnější zaměřit se na druhy, které v ČR zůstávají přes zimu a potřebují přikrmování.
