Klokan je ikonický vačnatec známý svým charakteristickým vakem a mohutnými zadními nohami, které mu umožňují skákat na velké vzdálenosti. Mezi nejznámější druhy patří klokan rudý či menší wallaby, přičemž každý druh má své specifické vlastnosti a přizpůsobení životnímu prostředí. Jejich životní styl zahrnuje sociální chování i unikátní způsoby pohybu, které z nich činí fascinující obyvatele australské přírody.
📊 Klíčová fakta
- Klokani patří do čeledi klokanovitých (Macropodidae) a mají silné zadní končetiny pro skákání.
- Největší druh, klokan rudý, dorůstá až 180 cm a váží kolem 90 kg.
- Mládě klokana je po měsíční březosti dlouhé 1-2 cm a je zcela nesamostatné.
- Klokani mohou vyvinout rychlost až 70 km/h a skákat do výšky 3 metrů.
- Samice klokana má vak, ve kterém odchovává mláďata, a může mít až tři generace potomků současně.
Co je klokan a základní popis tohoto zvířete
Klokan je vačnatec patřící do čeledi Macropodidae, kterou poprvé pojmenoval britský zoolog John Edward Gray. Tento savec je charakteristický silnými zadními končetinami, které mu umožňují výjimečný skokanský pohyb, a dlouhým ocasem sloužícím k rovnováze během pohybu. Vak klokana, typický pro vačnatce, slouží k nošení mláďat po jejich narození.
Popis klokana zahrnuje několik druhů, mezi nimi například klokana rudého nebo menší wallaby, které se liší velikostí i životním stylem. Největší druh klokana, klokan rudý, může dosahovat délky těla až 1,8 metru a vážit přes 85 kilogramů. Rychlost klokana při běhu může přesáhnout 50 km/h, což mu pomáhá unikat predátorům.
Reprodukce klokana probíhá typicky přes vak, kde samice nosí mláďata několik měsíců po porodu. Klokan je tedy nejen výjimečný svou stavbou těla, ale i způsobem rozmnožování a adaptací na životní prostředí.
Jaké jsou druhy klokanů a jejich charakteristiky
Klokani představují skupinu vačnatců rozdělenou do několika druhů, které se liší velikostí, tvarem těla i životním stylem. V této části se zaměříme na hlavní zástupce rodu, včetně dnes již vyhynulých druhů, jejich rozměry a specifika.
Hlavní druhy klokanů a jejich velikosti
Mezi nejznámější druhy klokanů patří klokan rudý, který je největším zástupcem této skupiny. Dorůstá délky až 180 cm a váhy kolem 90 kg, což umožňuje dosahovat rychlosti až 60 km/h. Tento druh využívá svůj silný vak klokana k ochraně mláďat během reprodukce klokanů. Menší wallaby se vyznačují velikostí přibližně 60 cm, což je činí obratnějšími a vhodnými do hustších porostů. Wallaroo představuje prostřední velikost mezi wallaby a klokany rudými, s robustnější postavou a délkou těla kolem 90-100 cm. Tyto rozdíly v rozměrech ovlivňují nejen rychlost klokana, ale také jejich životní styl a prostředí, kde žijí různé druhy klokanů.
| Druh klokana | Délka těla (cm) | Váha (kg) | Charakteristika |
|---|---|---|---|
| Klokan rudý | až 180 | cca 90 | Největší druh, rychlý běžec |
| Wallaby | cca 60 | 10-20 | Malý, obratný, vhodný do křovin |
| Wallaroo | 90-100 | 20-40 | Střední velikost, robustní stavba |
Vyhynulé druhy klokanů a jejich charakteristiky
Mezi vyhynulé druhy klokanů patří například Balbaroo fangaroo a Simosthenurus occidentalis. Balbaroo fangaroo byl známý svými výraznými anatomickými rysy, které se výrazně lišily od současných druhů. Simosthenurus occidentalis žil přibližně před 42 000 lety a jeho anatomie naznačuje, že měl odlišný životní styl, pravděpodobně více přizpůsobený k pomalému pohybu v hustých lesních oblastech. Tyto druhy neměly tak výrazný vak klokana jako dnešní druhy a jejich reprodukce klokana se proto mohla lišit. Vyhynutí těchto druhů přispělo k současnému rozdělení a ekologickému rozložení klokanů v Austrálii.
| Vyhynulý druh | Doba existence | Charakteristika |
|---|---|---|
| Balbaroo fangaroo | Pleistocén | Odlišná anatomie, unikátní čelist |
| Simosthenurus occidentalis | před 42 000 lety | Pomalejší pohyb, lesní prostředí |
Podrobnější informace o klocích a jejich druzích lze nalézt v odborných zdrojích, například na stránce Wikipedie – Klokan, která shrnuje i další aspekty tohoto zajímavého zvířete.
Hlavní fyzické vlastnosti a anatomie klokanů
Klokan je charakteristický svou unikátní fyziologií, která je přizpůsobena jeho specifickému způsobu života v otevřených krajinách Austrálie a okolních oblastí. Popis klokana a jeho hlavní vlastnosti zahrnuje zejména výrazné zadní končetiny, které umožňují vysokou rychlost a efektivní skákání. Tyto zadní nohy jsou silně svalnaté a vybavené dlouhými šlachami, díky nimž dokáže klokan dosáhnout rychlosti až 70 km/h. Tato schopnost je klíčová pro jeho přežití v divočině, kde je často vystaven predátorům.
Ocas klokana je další významnou anatomickou součástí. Skládá se přibližně ze 20 obratlů a slouží nejen k udržování rovnováhy při pohybu, ale také jako opora při odpočinku nebo při manipulaci s předměty. Díky silné svalovině dokáže ocas fungovat jako pátá končetina, což zvyšuje stabilitu zvířete. Přitom není neobvyklé vidět klokana, jak opírá ocas o zem a zvedá přední část těla – tento postoj se často využívá při obraně nebo při pečování o mláďata ve vaku klokana.
Zajímavou vlastností je také preference levé přední končetiny při manipulaci s potravou nebo předměty. Tento fenomén, známý jako laterální preference, je podobný lidské praváctví a ukazuje na vyvinutý motorický aparát klokana. Levá přední končetina je obvykle obratnější a silnější, což napomáhá při sběru potravy nebo obraně.
Další fyziologické zvláštnosti zahrnují robustní trup a silné svalstvo, které podporuje vertikální pohyby a vysoko skákání. Vak klokana, typický pro samice, je vybaven svalnatým lemem, který umožňuje bezpečné nošení mláďat až do několikaletého věku. Reprodukce klokana je přizpůsobena extrémním podmínkám prostředí, kde samice může rychle znovu otěhotnět, pokud mládě zahyne.
Charakteristika klokanů a jejich prostředí
- Silné zadní končetiny klokana umožňují rychlý a úsporný pohyb na dlouhé vzdálenosti.
- Ocas klokana s přibližně 20 obratli poskytuje oporu a stabilitu, zvláště při pomalém pohybu nebo odpočinku.
- Levá přední končetina je preferována pro manipulaci s potravou, což svědčí o specializovaném motorickém vývoji.
- Vak klokana slouží k přepravě mláďat, která jsou po narození velmi malá a vyžadují dlouhodobou péči.
- Rychlost klokana a jeho fyzické vlastnosti jsou klíčové pro přežití v náročných podmínkách australské přírody.
Tip: Pro lepší pochopení anatomie klokana doporučuji vyhledat infografiku znázorňující jednotlivé části těla, zejména zadní končetiny a ocas, které jsou klíčové pro jeho pohyb a životní styl.
Na co si dát pozor: Častou chybou je podcenění významu ocasu klokana jako opory – bez něj by klokan ztrácel stabilitu a výrazně by se snížila jeho schopnost rychlého pohybu. Tento aspekt je důležitý i při chovu klokanů v zajetí.
Pro koho se to hodí: Detailní znalost fyziologie klokana je užitečná pro biology, zoology a chovatele. Naopak laická pozornost se může omezit na základní popis klokana bez hlubších anatomických detailů.
Životní styl klokanů včetně pohybu, potravy a habitatů
Životní styl klokanů v přírodě zahrnuje specifické způsoby pohybu, potravy i výběru habitatů, které odpovídají různým druhům a jejich adaptacím. Klokani jsou známí především svými skoky, rychlým pohybem a schopností přežít v různých typech prostředí od otevřených savan až po husté tropické lesy.
- Pohyb klokana – Klokan rudý dokáže vyskočit až do výšky 3 metrů a přeskakovat vzdálenosti kolem 9 metrů. Rychlost klokana dosahuje až 70 km/h, což mu umožňuje rychle unikat před predátory a efektivně pokrývat velké vzdálenosti při hledání potravy. Tento způsob pohybu je energeticky úsporný díky elastickým šlachám v nohách, které fungují jako pružina.
- Potrava klokana – Klokani jsou převážně býložravci a jejich potrava zahrnuje trávu, listy, pupeny a někdy i plody. Některé druhy, například menší wallaby, mohou obohacovat svou stravu o hmyz nebo drobné bezobratlé. Potrava klokana je přizpůsobena jeho prostředí a dostupnosti zdrojů; v suchých oblastech konzumují odolné suchomilné rostliny, zatímco v lesejších regionech preferují měkčí listí.
- Habitat klokana – Různé druhy klokanů obývají širokou škálu biotopů. Klokan rodu Dorcopsis žije především v tropických lesích Nové Guineje, kde se skrývá v husté vegetaci. Naopak klokan rudý upřednostňuje otevřené savany a lesnaté oblasti Austrálie. Některé druhy jsou adaptovány i na skalnaté oblasti nebo polopouště. Výhody života klokanů v divočině zahrnují přístup k rozmanité potravě a úkrytům, nevýhodou jsou však predátoři a klimatické extrémy.
Druh klokana a životní styl
Každý druh klokana má specifické charakteristiky, které ovlivňují jeho životní styl. Například wallaby jsou menší a obývají spíše zalesněné oblasti, kde se pohybují obratně mezi stromy. Klokan rudý je větší a vyniká svou rychlostí a schopností dlouhých skoků, což mu poskytuje výhodu v otevřených prostorech. Vak klokana slouží samicím jako ochranný prostor pro mláďata během reprodukce klokana, což je klíčová vlastnost přežití druhu.
Odborná rada: Na co si dát pozor, je častá chyba v chápání habitatů klokanů jako jednotného typu prostředí. Ve skutečnosti každý druh vyžaduje specifické podmínky, a proto nelze generalizovat jejich životní styl bez zohlednění druhu a místa výskytu.
Životní styl klokanů v přírodě tak představuje komplexní soubor adaptací na pohyb, potravu a prostředí, který zajišťuje jejich přežití v různých částech Austrálie a Nové Guineje.
Reprodukce a vývoj mláďat klokanů
Březost klokana trvá přibližně 30 dní, během níž se vyvíjí velmi malé mládě, které měří po narození jen 1-2 cm. Tento drobný novorozenec je vzhledem k velikosti svého těla nedokonale vyvinutý a ihned po narození se musí vlastní silou vyšplhat do matčina vaku. Vak klokana je klíčovou součástí jeho reprodukce, poskytuje mláděti bezpečné a teplé prostředí, kde může růst a vyvíjet se bez rizika predace.
Mláďata klokanů v matčině vaku sají mateřské mléko, které se mění v závislosti na stádiu vývoje mláděte, aby plně vyhovovalo jeho potřebám. Tento proces zajišťuje postupný růst mláděte až do doby, kdy je schopno vak opustit a začít samostatný život. Samice klokana může současně odchovávat až tři generace mláďat – jedno v reprodukčním cyklu, jedno v vaku a jedno již částečně samostatné.
Jak se rozmnožují klokani a jejich reprodukce
Reprodukce klokanů je přizpůsobena drsným podmínkám jejich životního prostředí, například u klokana rudého nebo menších druhů, jako je wallaby. Samice mají schopnost zpožďovat implantaci embrya, což jim umožňuje načasovat porod podle dostupnosti potravy a vody. Tento mechanismus zvyšuje šance na přežití mláďat v proměnlivých podmínkách Austrálie.
- Březost klokana trvá asi 30 dní
- Novorozené mládě měří 1-2 cm
- Mláďě se samo vyšplhá do vaku klokana
- Mláďata jsou živena mateřským mlékem, které se přizpůsobuje jejich vývoji
- Samice může mít až tři generace mláďat různých stádií současně
Tip: Častou chybou je podceňovat význam vaku klokana pro vývoj mláděte. Bez dostatečné péče v tomto bezpečném prostoru mládě nepřežije první týdny života.
Tento způsob rozmnožování a péče o mláďata je typický pro většinu druhů klokanů, přičemž se však liší detaily v závislosti na konkrétním druhu a jeho životním prostředí. Pro koho se reprodukce klokanů hodí, jsou přizpůsobení přežití v otevřené krajině Austrálie, kde je rychlost klokana a jeho schopnost rychle reagovat na změny klíčová. Naopak v nepřirozených podmínkách může být tento reprodukční cyklus komplikovaný a méně efektivní.
Sociální chování a komunikace klokanů
Sociální chování klokanů a jejich komunikace představují zásadní prvky jejich přežití v přírodě. Sociální struktura se výrazně liší podle druhu – například klokan rudý žije ve skupinách zvaných „mobs“, které obvykle zahrnují 10 až 50 jedinců, většinou samic s mláďaty a jednoho dominantního samce. Menší druhy, jako wallaby, preferují samotářský nebo párový režim, což souvisí s omezenou dostupností potravy a teritoriálními nároky.
Dominance je u samců klíčová pro získání a udržení přístupu k samicím. Boje o teritorium probíhají fyzicky – dominantní samec používá silné kopance zadních nohou a údery předních končetin, přičemž souboje mohou trvat několik minut. Tyto konflikty doprovázejí hlasité dupavé a vrčivé zvuky, které slouží jako varovné signály ostatním samcům i členům skupiny. Komunikace klokanů zahrnuje také tělesné signály – vzájemné očichávání, drbání a doteky, které posilují sociální vazby a pomáhají při rozpoznávání jednotlivců.
Jaké jsou druhy klokanů a jejich charakteristiky
- Klokan rudý (Macropus rufus) dosahuje výšky až 180 cm a hmotnosti kolem 90 kg, jeho zadní nohy umožňují rychlost až 60 km/h při běhu a skoky do vzdálenosti 9 metrů.
- Wallaby zahrnuje několik menších druhů s délkou těla kolem 60 cm, obývají zalesněné oblasti a mají kratší, robustnější končetiny přizpůsobené šplhání a rychlému manévrování v hustém terénu.
- Vak klokana je kožní záhyb na břiše samice, který chrání mládě během vývoje, přičemž reprodukce probíhá ve třech fázích – březost trvá přibližně 30 dní, mládě se vyvíjí ve vaku několik měsíců a samice může současně pečovat až o tři generace potomků.
Sociální chování klokanů je úzce spojeno s dostupností potravy a ochranou před predátory. Život ve skupinách zvyšuje šanci na včasné varování před nebezpečím a umožňuje sdílení péče o mláďata. Naopak samotářský životní styl u některých druhů minimalizuje konkurenci o omezené zdroje, ale zvyšuje riziko predace.
Tip: Častou chybou při chovu klokanů v zajetí je nedostatečné zajištění sociální struktury a prostoru, což vede ke zvýšenému stresu a agresivnímu chování. Doporučuje se proto zajistit vhodné skupinové složení a dostatek prostoru pro přirozené sociální interakce.
Sociální chování a komunikace klokanů tvoří komplexní systém, který přizpůsobuje jejich životní styl různým podmínkám prostředí a zajišťuje úspěšnou reprodukci i přežití druhu.
Délka života a predátoři klokanů
Klokani v přírodě obvykle dosahují délky života 6 až 8 let, přičemž v zajetí se tento věk může prodloužit až na 20 let díky pravidelné péči a ochraně před predátory. Délka života klokana tak závisí především na podmínkách prostředí a dostupnosti potravy. Mezi nejznámější druhy klokanů patří klokan rudý a různé druhy wallaby, které se vyskytují v různých částech Austrálie a obývají odlišné biotopy.
Hlavními predátory klokanů jsou dingové, kteří představují významnou hrozbu zejména pro mláďata a slabší jedince, a velcí ptáci dravci, jež loví zejména mladé klokánky. Obranné mechanismy klokanů zahrnují vysokou rychlost klokana a schopnost prudkých skoků, díky kterým se dokážou rychle vzdálit od nebezpečí. Vak klokana poskytuje ochranu mláďat během jejich raného vývoje, což zvyšuje šanci na přežití.
Výhody a nevýhody života klokanů v divočině
Život v přírodě nabízí klokanům přirozené zdroje potravy a možnost rozmnožování, které je u klokanů velmi specifické – reprodukce klokana probíhá postupně s vývojem mláděte v mateřském vaku. Naopak nevýhodou je vystavení se predátorům a nepříznivým podmínkám, které zkracují délku života.
| Faktory | Délka života v přírodě | Délka života v zajetí | Hlavní predátoři |
|---|---|---|---|
| Klokan obecný | 6-8 let | až 20 let | Dingové, ptáci dravci |
| Klokan rudý | 6-8 let | až 18 let | Dingové, ptáci dravci |
| Wallaby | 5-7 let | až 15 let | Dingové, ptáci dravci |
Tip: Častou chybou je podcenění vlivu predátorů na populaci klokanů v přírodě, což může vést k nesprávnému hodnocení jejich ochrany a správy prostředí.
Tato charakteristika klokanů a jejich prostředí ukazuje, že délka života a přežití silně závisí na vyváženém vztahu mezi reprodukcí klokana a hrozbami v daném ekosystému. Pro chovatele a ochranáře je proto klíčové zohlednit tyto faktory při plánování péče a ochrany.
Vliv lidské činnosti a klimatických změn na klokany
Populace klokanů v Austrálii jsou výrazně ovlivněny lidskou činností a klimatickými změnami, které způsobují úbytek a fragmentaci jejich přirozených stanovišť. Odlesňování snižuje rozlohu otevřených ploch nezbytných pro pohyb a pastvu klokana rudého, jenž dorůstá až 180 cm a váží kolem 90 kg. Omezení těchto prostor vede ke zvýšenému stresu, který může snížit reprodukční úspěšnost samic a ovlivnit počet narozených mláďat.
Klimatické změny přinášejí častější extrémní sucha a prudké teplotní výkyvy, které snižují dostupnost vody a vhodné vegetace. Nedostatek potravy a vody negativně ovlivňuje fyzickou kondici klokanů, jejich schopnost rychlého úniku před predátory (klokan rudý dosahuje rychlosti až 70 km/h) a zpomaluje vývoj mláďat ve vaku. Tyto faktory mohou prodlužovat dobu březosti a snižovat přežití potomků.
Dopady lidské činnosti a klimatických změn na klokany
- Odlesňování zmenšuje rozlohu stanovišť, což omezuje pohyb wallaby (velikost kolem 60 cm) a dalších menších druhů klokanů, kteří potřebují hustší vegetaci pro úkryt.
- Urbanizace fragmentuje biotopy, což komplikuje setkávání samců a samic a vede k poklesu reprodukce u středních druhů, jako jsou wallaroo.
- Extrémní klimatické podmínky snižují dostupnost potravy a vody, což mění denní a noční aktivitu klokanů rodu Dorcopsis z tropických lesů, kteří jsou částečně hmyzožraví.
- Zvýšený stres z environmentálních změn oslabuje imunitní systém klokanů, což může zkracovat jejich průměrnou délku života (klokani žijí obvykle 6-8 let ve volné přírodě).
Tip: Na co si dát pozor, je výrazný nárůst kolizí klokanů s motorovými vozidly, zejména u klokana rudého a wallaby, způsobený omezenými pohybovými koridory kvůli lidské expanzi. Tyto nehody představují významnou příčinu úhynu a snižují početnost populací.
Vliv lidské činnosti a klimatických změn na klokany vyžaduje cílenou ochranu a obnovu biotopů, stejně jako pravidelné monitorování populací. Takový přístup pomůže zachovat druhovou rozmanitost klokanů a jejich přirozený životní styl v měnících se podmínkách Austrálie.
Metody ochrany a chovu klokanů v zajetí
Ochrana klokanů spočívá především v monitoringu jejich populací v přirozeném prostředí a zajištění podmínek pro přežití ohrožených druhů. Vzhledem k tlaku na životní prostředí, který zahrnuje úbytek vhodných biotopů a predaci, je chov klokanů v zajetí klíčovou součástí ochranných programů. Zoo Praha se od roku 2013 věnuje chovu klokanů rodu Dorcopsis, což patří mezi významné projekty zaměřené na udržení genetické rozmanitosti a podporu reprodukce klokanů.
Chov klokanů v zajetí zahrnuje přísnou kontrolu prostředí, vyváženou stravu a pravidelný veterinární dohled. Díky tomu lze efektivně podpořit reprodukci klokanů a sledovat zdraví zvířat, což je obzvlášť důležité u druhů s omezeným výskytem. Vak klokana slouží mláďatům jako bezpečné místo během raného vývoje, a proto se věnuje pozornost i chování samic a jejich schopnosti pečovat o potomstvo.
Metody ochrany a chovu klokanů v zajetí
- Monitoring volně žijících populací klokanů pomáhá identifikovat ohrožené druhy a jejich životní prostředí.
- Chov klokanů v zoo umožňuje kontrolované rozmnožování a posiluje populace ohrožených druhů.
- Péče o zvířata zahrnuje přizpůsobení prostředí, které simuluje přirozené podmínky klokana rudého či wallaby.
- Edukace veřejnosti o významu ochrany klokanů přispívá k lepšímu porozumění jejich potřebám a životnímu stylu.
Tip: Častou chybou je podceňování specifických potřeb jednotlivých druhů klokanů, například rozdílů v rychlosti klokana nebo velikosti vaků, což může negativně ovlivnit úspěšnost chovu v zajetí. Pro koho se chov hodí, jsou instituce s dostatečnými kapacitami a znalostmi, zatímco pro menší zařízení bez specializovaného personálu je chov klokanů náročný a rizikový.
Časté dotazy o klokanech
Jaké jsou hlavní druhy klokanů?
Existují tři hlavní skupiny klokanů: klokan rudý, wallaby a wallaroo. Klokan rudý může dorůstat až 180 cm a vážit kolem 90 kg, wallaby jsou menší s délkou kolem 60 cm. Mezi známé vyhynulé druhy patří například Balbaroo fangaroo.
Co je klokan a jak vypadá?
Klokan je vačnatec charakteristický silnými zadními končetinami a dlouhým ocasem, který slouží k udržení rovnováhy při skákání. Má vak klokana, kde nosí své mládě po porodu.
Jaký je největší druh klokana?
Největší druh klokana je klokan rudý, který může dorůst až 180 cm na výšku a vážit přibližně 90 kg.
Jak dlouho žije klokan v přírodě?
V přírodě dosahuje klokan průměrné délky života 6 až 8 let, zatímco v zajetí se může dožít až 20 let.
Jak probíhá rozmnožování klokanů?
Březost klokana trvá asi 30 dní. Po narození je mládě dlouhé jen 1 až 2 cm a vyšplhá se do vaku klokana, kde je chráněno a živí se mateřským mlékem.
Kde žijí různé druhy klokanů?
Klokani obývají otevřené krajiny, skalnaté oblasti a lesy Austrálie a Nové Guineje. Například druhy rodu Dorcopsis jsou typické pro Novou Guineu.
Jak rychle se klokan může pohybovat?
Klokan rudý dosahuje rychlosti až 70 km/h a dokáže vyskočit do výšky až 3 metrů.
Jaké je sociální chování klokanů?
Klokani komunikují pomocí zvuků a tělesných postojů. Dominantní samci bojují o teritorium a skupiny mají jasnou hierarchii.
Jaké jsou hlavní predátoři klokanů?
Mezi hlavní predátory patří dingové a draví ptáci jako orli a jestřábi, kteří ohrožují především mláďata.
Jaký je význam ocasu u klokana?
Ocas klokana má asi 20 obratlů a slouží k udržení rovnováhy při pohybu i jako pevná opora při odpočinku.
Jak se liší wallaby od klokana rudého?
Wallaby jsou výrazně menší – dorůstají kolem 60 cm, zatímco klokan rudý může dosáhnout až 180 cm a výrazně vyšší hmotnosti.
Jak dlouho trvá březost klokana?
Březost klokana trvá přibližně 30 dní, což je poměrně krátké ve srovnání s jinými savci.
Jaké jsou metody ochrany klokanů?
Ochrana klokanů zahrnuje monitoring populací, péči v zajetí a vzdělávací programy zaměřené na udržení jejich přirozeného prostředí.
Jaké potravní návyky mají klokani?
Klokani jsou převážně býložraví, některé druhy rodu Dorcopsis však občas konzumují i hmyz.
Kolik generací mláďat může samice klokana odchovávat současně?
Samice klokana může mít až tři generace potomků současně: mládě ve vaku, starší mládě mimo vak a oplodněné vajíčko v děloze.
Odborná rada: Pro chov nebo pozorování klokanů je důležité respektovat jejich sociální struktury a životní prostředí, zvědavost bez patřičné vzdálenosti může zvířata stresovat.
